Soběhrdy, 5. listopadu 06

21. neděle po Trojici +  VP

Petr Turecký

První čtení

1 Samuel 15:22 Tu řekl Samuel: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.

Druhé čtení

Mk 12,28b-34

Kázání

Dnešní slovo nám má připomenout samotný základ Ježíšova poselství. Způsob, jakým se máme vztahovat ke světu je láska. Láska vedená dvěma směry a přece jedním. K Bohu, i k člověku. Dohromady tvoří celek. Bez jednoho ani druhého by křesťanská ani židovská víra neměla smysl.

Bůh podle naší víry nejen, že nabídl člověku ve stvoření způsob a plán, jak má na zemi žít a hospodařit, ale také uzavírá s člověkem smlouvu. Bere ho vážně, i když člověk na Boží výzvu často neodpovídá. Nakonec proti všemu lidskému rozumu, proti vší lidské přirozenosti obětovává ve svém Synu sebe sama.

Toto největší přikázání, pokud bychom měli sílu mít je neustále na mysli, nám ukazuje jasně žebříček našich hodnot. Co má být cílem našich snah?

V prvním listu Timoteovi se praví: (1 Tim 1:5) Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

Bůh nám především v konání JK ukazuje, co to znamená milovat. Vede nás cestou lásky, chce, abychom jej na této cestě následovali.

Když se podíváme podrobněji na ta přikázání, zjistíme, že jsou vlastně tři. To první, směrem k Bohu ještě přidává ono zvláštní vyznání, že Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán, v kralické verzi čteme: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. A proto ho budeš milovat celou svou bytostí.

Ježíš citoval Dt (5,6). Tedy ona slova Slyš Izraeli. K němu připojil citaci z knihy Lv (19,18b) budeš milovat svého bližního jako sebe samého.

Jedna část druhou vykládá. Pokud se ptáme, co znamená milovat, pokud si budeme myslet, že ten verš má nějaký nepochopitelný výklad, můžeme si vzpomenout na podobenství o milosrdném Samařanu.

Milovat nemusí znamenat rozplývat se v nějakém duchovním snění. Milovat Boha i člověka znamená prosazovat právo pro druhého. Ve starém světě to znamenalo především právo pro sirotky a vdovy. Dnes to mohou být třeba přistěhovalci ze zemí, kde vládne teror. V různých situacích to může být kdokoli.

Poslouchat Hospodina znamená věřit, že to, co po nás Hospodin chce, je opravdu pro náš život důležité. Věřit tak znamená důvěřovat a znamená poslouchat.

Ježíš se svým důrazem na lásku vyzdvihuje to nejpodstatnější ze zákona, z židovské víry.

Mnoho podobných dokladů směřujících až k Ježíšovu výroku tam nalezneme.

Spojnici k těmto SZ výkladům tvoří slova onoho zákoníka, s nímž J rozmlouvá. On totiž opakuje po J jeho slova, ale přidává k nim ještě další důsledek. Bohu nezáleží na našich obětech. Jaké oběti má na mysli?

Když Saul měl prokázat, že mu opravdu záleží na Hospodinově vůli, tak zklamal. Chtěl si pojistit svá vítězství okázalými oběťmi.

(Jak postupně rostlo prorocké chápání toho, na čem opravdu Bohu záleží, můžeme sledovat i na tomto případu.)

1 Samuel 15:22 Tu řekl Samuel: "Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů. Hospodin netouží po obětech v chrámu, protože jsou příliš poznamenané lidskou touhou po vlastním zisku. Hospodin touží po naší důvěře. Ne po masce a lži, kterou bychom mu rádi předložili. Hospodin netouží po obětech v chrámu, protože nepotřebuje chrám. Chrámem se mu může stát naše srdce.

Stejnou notu nalezneme i v padesátém žalmu. Bůh nepotřebuje naše oběti, patří mu totiž všechno. Žalm končí nadějným zvoláním: Žalmy 50:23  Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu. Toto jsou skutečné oběti, k nimž ty původní, zápalné symbolicky odkazovaly.

Vrcholem těchto motivů je řeč Hospodinova v knize proroka Iz: 1,15 Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. ¹⁶ Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. ¹⁷ Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.

Proč všechno toto? Proč všechna ta snaha zaujmout naši pozornost? To pochází z víry, že Bůh chce pro nás opravdové dobro, skutečnou spásu, že nás má rád a chce nás vyučovat v této lásce.

Ozeáš 6:6  Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.

Ježíšovo vyznání navazovalo na vyznání tradiční.

Pravověrný Žid si připomíná první přikázání každý den (první přikázání je totiž součástí nejdůležitější židovské modlitby zv. Šema.

Toto vyznání pronášeli Židé ráno a večer už za Ježíšovy doby, už v jeho době se považovalo za tradiční. Můžeme se domnívat, že J sám také každý den tato slova pronášel.

Zastavíme se ještě u jedinosti Boha. Milovat jediného Boha znamená vyznat, že Hospodin je jediný Bůh, který může dát smysl mému životu. Neznamená to říci: Hospodin je jediný a nejsou jiní bohové. Ne, tak to starý Izrael nechápal. Každý národ měl své bohy. Ale jenom jediný Hospodin nám může pomoci. Jenom jediný bůh (ze všech jiných bohů) je Hospodin. Jenom jeden je ten, který po nás požaduje, abychom se milovali, abychom prosazovali spravedlnost. Ostatní bohové nás vedou do propasti, do beznaděje, do otročení vlastním pochybám a strachům.

Provolat jedinost tohoto Boha, jediného Hospodina, ale také znamená vzít na sebe břemeno království nebeského. Království boží vyžaduje totiž také naši aktivní odpověď. Ta je právě obsažena v tom Ježíšově geniálním spojením verše z knihy Lv, že máme milovat bližního, jako sebe sama. Tato část totiž v židovském vyznání chybí. Neznamená to nutně, že by to židovské vyznání bylo horší, i ono vede ke stejným důsledkům. Ale J vyznání je vysloveno ještě radikálněji a jasněji, aby nám bylo opravdu jasné, co jediný Bůh, Hospodin po nás chce, z jakého předpokladu se má naše víra odvíjet.

Milovat bližního jako sebe sama.

Slova vyznání v Dt jsou vyznačena zvláštním způsobem. Zdůrazňují první a počáteční písmeno věty: Dt 6:4  Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.... Když spojíme ta dvě písmena v jedno slovo, dostaneme slovo „ED“, což znamená „svědek“. Rabíni to vysvětlují tak, že Izrael je svědek této Boží výzvy. Ta nemá patřit jen Izraeli, ale celému lidstvu. I my můžeme být ostatním lidem svědky Božího zápasu za nás.

Milovat proto, že sami jsme milováni, milováni čistě a nezaslouženě.

K lásce Ježíšově se budeme za chvíli také přiznávat slavením svaté VP.

Povstaneme k modlitbě:

Pane, děkujeme ti za tvá ustanovení,

kterými dáváš smysl našemu životu,

prosíme buď nám posilou, když se budeme snažit

tvá slova uvádět v život.

Pomáhej celému světu, aby našel cestu k tobě.

Ať jsme i my svědky tvého milosrdenství.

Amen.